Historie plemene

Kavalír King Charles Španěla

HISTORIE Kavalíra king Charles španěla

Nejstarší historie je líčí jako malé lovecké španěly se zaměřením na ptactvo. Psi sportovního typu se stali oblíbenými pro svou bezproblémovost a dobrou ovladatelnost. Byli velmi dobrými pomocníky i společníky. Jejich osobní kouzlo a mluvící oči snad očarovali každého. Opomeneme-li loveckou duši, zůstal kavalírek takový dodnes.

Již na obrazech ze 16. A 17. Století, můžeme vidět malé půvabné španěly, kteří byli oblíbeni u šlechty té doby. Mnoho z nich bylo namalováno ve společnosti jejich majitelů s dětmi a tvořili rozkošné rodinné skupinky. Na prvním zaznamenaném obraze z roku 1554, byla královna Marie Katolická se svým manželem Filipem II. Španělským a párem malých španělů, ležících jim u nohou.

Obraz byl namalován malířem Antoniem Moroem, proslulí malíři jako Tizian, van Dyck, a Reynolds malovali podobné malé psy s plochou hlavou, vysoko nasazenýma ušima a lehce prohnutými nosy.

Za vlády Tudorovců v letech 1485-1603, byli tito psíci velmi oblíbeni u vznešených dam, jako mazlíčci a také jako přijemné zahřívadlo - chovali je na klíně, ve studených palácích v zimním období. Také Jindřich VIII. Tudor, žíjící v letech 1509-1547 a známý jako lidský tyran, je velmi miloval a také jeho dcera Alžběta I. je zbožňovala.

Byl oblíbencem řadu desetiletí také u Stuartovců, vládnoucích v letech 1603-1714.

Je známá historka o tom, jak se malý černobílý španěl ukrýval v sukních Marie Stuartovny při její popravě v roce 1587 a nechtěl svoji paničku opustit ani po její smrti a vplížil se pod její šaty, tisknul se k jejímu mrtvému tělu a dal se odvléci pouze silou.
Vnuk Marie Stuartovny Karel I. a následně i jeho syn Karel II., měli na svém zámku nejednoho španěla, stejně tak jejich následovník Jakub II.
Karel I. choval především jednobarevné černé kavalíry, Karel II. zejména černé s tříslovou a trikolorní. I když se prapředci kavalírů objevovali zpočátku i v barvě bíločervené, později tato varianta vymizela.

Když Karla I. Cromwellovi muži popravili, vzali si jeho malé španěly jako trofeje. Několik jich však přežilo a když se jeho syn po Cromwellově smrti dostal opět ke vládě, začali mu být kavalírci vším.
Karel II. Žijící v letech 1630-1685 si je velmi oblíbil a plně se věnoval jejich chovu. Staří kronikáři tvrdí, že se jejich panovník raději věnoval hrám se svou smečkou barevných psíků, než vladařským povinnostem. Když věnoval štěně, některé z dam, provázel postraně svůj dar slovy, že malý pejsek má lepší původ a větší cenu, než obdarovaná lady.

Určitě právem by se dal označit za chovatele, i když lásku ke psíkům prý často až přeháněl. V jeho pokojích běžně byly fenky i s mladými štěňaty a nejeden kronikář uštěpačně poukazoval na výrazné nepříjemné aroma linoucí se z jeho ložnice, kvůli velkému množství psů, po kterých služebná ani nestačila uklízet.

Obdařil toto plemeno také různými výsadami, platnými v konzervativní Anglii dodnes. Ještě dnes, má kavalír jako jediné plemeno, přístup do budovy anglického parlamentu.
I jeho následovník bratr Jakub II. choval tyto psy a měl je v oblibě. A právě on se postral o jejich pojmenování na "král Karel" - King Charles, což mělo být jako hold Karlu II. Když se Jakub II. musel uchýlit do exilu na území Francie, ztratili kavalírci mnohá privilegia a postupně se začali vytrácet. Jakubův nástupce Vilém Oranžský (1689-1702) si oblíbil mopse a ti samolibě zaujali místa kavalírků.
V 18. Století přišly do módy psíci se zkráceným nosíkem a tak se z původních psů krále Karla chovem vyvinulo a ustálilo dnes uznávané plemeno King Charles Spaniel. Tito psíci jsou menší, s hodně krátkým nosem, s kulatou hlavou a mají rádi pohodlí svého domova víc, než sportovnější kavalíři.

Postupem doby zcela vymizeli původní dlouhonosí španělé. Ale takto vyšlechtění kingové se nelíbili všem a tak vznikl nápad vyšlechtit tento starodávný dlouhonosý typ zpět.

Pan Roswell Eldrige, američan z Long Islandu, věnoval v rámci Cruftovy výstavy cenu v hodnotě 25 liber pro nejlepšího psa a nejlepší fenku toho chovatele, který na výstavu přivede psa, se bude podobat královskému malému španělovi ze starých obrazů. Cena se měla vyplácet po dobu pěti let.

Několik chovatelů se o to pokusilo, mezi nimi i pan Hewitt Pitt. Použili King Charlese, kteří byli vyřazeni z chovu pro příliš dlouhý nos. Díky módě vděčí tedy malý španěl, že nevymřel.

Jeho příznivci založili roku 1882 první klub tohoto plemene. O dva roky později byl sepsán standard plemene. Jeden milovník psů se smyslem pro ryze britský humor, aby je odlišil od King Charlesů s plochým nosem a kulatou lebkou, je pojmenoval Cavalier King Charles. Byla to narážka na občanskou válku v 1642-1646, kdy proti sobě bojovali "kavalíři" - stoupenci Karla I. a "kulaté hlavy" obránci parlamentu.

Oficiální rozděleni obou plemen uznal Kennel Club teprve v roce 1945. Od té doby se věnuje více přízně kavalírkům, možná je to i kvůli patronátu, který nad nimi převzala princezna Margaret.
V České republice byl založen první klub chovatelů kavalírů v roce 1990 rozdělením dřívějšího Klubu chovatelů pekinézů, japončíků a neloveckých španělů. Z počátku bylo členů kolem 120, ale členská základna se rychle rozrostla a dnes je počet členů kolem 600.
V roce 1992 založilo několik chovatelů samostatný klub Cavalier klub Čech, Moravy a Slezska. První klubová výstava se konala v roce 1991.

Čerpáno z článků od autorů: Eva Nohelová, Juliette Cunliffeová, Michaela Čermáková, Jiřina Severová.