"Pokud chceš být šťastný každý den svého života, pořiď si kavalírka"

                "Pes není zvíře, pes je přítel"    

          "Pokud nemilujete zvíře, část Vaší duše zůstává uspána"

Novinka v chovu 

Cavalier King Charles Spaniel 2026

V roce 2023 dostal náš kavalíří klub Čech Moravy a Slezska nabídku ke spolupráci, která se týkala nové studii o dlouhověkosti kavalírů.

RNDr. Evžen Korec ze ZOO Tábor, který tento výzkum provádí, nás požádal o poskytnutí bukálních stěrů našich pejsků, samozřejmě od chovatelů a majitelů kavalírů, který o výzkum mají zájem.

V neuvěřitelně krátké době se sešlo více jak sedmdesát vzorků od chovatelů nejen z Čech a Moravy ale i ze Slovenska. S napětím jsme očekávali výsledky, zda skutečně existuje genetická predispozice pro dlouhověkost kavalírů.

K naší velké radosti se předpoklad pana Korce potvrdil a zaslal nám výsledky se jmény dlouhověkých pejsků u kterých se tento gen našel.

K mé velké radosti jsem zjistila, že náš poslední vrh "E" byl jedním z prvních, který má oba rodiče s prokázanými geny dlouhověkosti.  ❤😍

Pan Korec tedy chtěl poslat bukální stěry těchto štěňátek a opravdu se potvrdilo, že všechna štěňátka z tohoto vrhu jsou dlouhověká. ❤❤❤❤❤

Doufáme, že s dlouhověkostí se bude pojit i pevné zdraví a skvělá imunita našich kavalírků a na základě této studie bude naše plemeno doprovázet svoje lidi i v budoucím století.

Všechno začalo tak že jsme se rozhodli, že si pořídíme nového pejska k naší už notně staré kokršpanělí dámě Agátce, která v té době slavila už 13. narozeniny.

Chtěla jsem klidnějšího pejska než  je Kokršpaněl, přesto, že naše Agátka byla celý svůj život moc hodná, nikomu nikdy neublížila, ale nemohli jsme s ní nikam jet autem, nebo autobusem, to nesnášela, jenom pěšky do přírody, to bylo v pohodě. Doma byla taky moc hodná, ale na výlety, nebo dovolenou, to nešlo.

Chtěla jsem pejska, kterého bychom mohli vzít všude s sebou a byl by s námi pořád.

Nejdříve jsem chtěla zlatého retrívra, nebo howavarda, velmi oblíbeného a milého pejska, ale když jsem si uvědomila, kdyby se mu něco stalo a já ho měla nést na veterinu a že váží 50 kg, to bych asi nezvládla. Taky při výchově, takový velký pes musí mít pevnou ruku a pevný řád a  to by u nás  asi taky nevyšlo, takže co?

Když jsme vybírali z  menších plemen,  manžel namítal, že jsou buď moc uštěkaní, nebo moc malí.

A potom jsem si všimla právě kavalírků.

Roztomile se na nás smáli z obrázků na internetu a když jsem si přečetla o jejich povaze, začali jsme vážně uvažovat o jeho koupi. Blížila se výstava v Hotelu Step v Praze a já se rozhodla, jet se podívat na pejsky naživo.

Když jsem vstoupila do hotelu a uviděla první pejsky, byla jsem z nich úplně unešená.

Bylo jich v hotelovém sále několik desítek, ale žádný štěkot, klid a většinou pejsci leželi na výstavních klecích, načesaní, připraveni na své vystoupení a pozorovali v majestátním klidu své okolí. Požádala jsem, zda si mohu jednoho pohladit a zjistila jsem, že mají velmi jemnou srst a jsou velmi přátelští. Prostě kavalíří a královské chování.

Láska na první pohled.

Seznámila jsem se na této výstavě s paní chovatelkou Michaelou Čermákovou, která má chovatelskou stanici "Zlatý kavalír",  a ta mi doporučila chovatelku, která brzy očekává narození štěňátek - paní Bělu Sochorovou, majitelku chovatelské stanice "ze Zámku Lešná"

A tak začal náš příběh s kavalírky.....

V říjnu 2017 odešla naše Agátka do psího nebe. Bylo jí 17 let a čtyři měsíce.

V našich srdcích bude žít navždy.